Doba, kdy mu nevadilo podělit se s ostatními o hračky nebo dobroty je ta tam. Najednou je všechno jeho a za nic na světě se rozdělit nehodlá.
„To je moje!“ křičí a honem si všechno uklízí, aby mu to někdo nesebral. Chvíli to může působit celkem zábavně, jenže po chvíli vás smích přejde a je třeba to začít řešit. Otázka je jak.
Ačkoli se vám to nelíbí a na ostatní to nepůsobí příliš dobře, když spustí pláč a křik kdykoli si nějaké dítě půjčí bábovičku nebo míč, patří to k přirozenému vývoji vašeho dítěte.
Potřeba chránit své věci před ostatními je pro děti přirozená, stejně jako pro nás.
Od dvou do šesti let je majetnické vnímání světa
nedílnou součástí jejich vývoje. Děti nejsou ve skutečnosti sobecké, jen se na svět kolem sebe dívají přes sebe samé, svou osobnost a své potřeby.
Jak se zachovat?
Jakmile uvidíte, že si vaše zlatíčko na návštěvě, na pískovišti nebo na hřišti chrání svou oblíbenou
hračku nebo, že ji nechce někomu půjčit, neberte mu ji. Nekřičte na něj a nenuťte ho, aby ji půjčoval ostatním dětem.
Je to jeho jistota, pevný bod v neznámém prostředí, který mu dává pocit bezpečí. Nedramatizujte situaci a buďte na straně dítěte.
Hračka je jeho svět, nechápe, že když ji dá z ruky, že se mu zase vrátí. To pochopí až mnohem později. V tuhle chvíli pro něho půjčení hračky znamená navždy se s ní rozloučit. Všechno má svůj čas a dítě pro takový krok potřebuje dozrát.
Boje o hračky
Určitě znáte ono pravidlo, že jakmile má jeden letadlo, všichni ostatní ho v danou chvíli nutně potřebují také… Stává se to většinou ve větších dětských kolektivech. Jeden sáhne po
hračce a další se s ním začne přetahovat. Máte pocit, že musíte v takovou chvíli zasáhnout? Nemusíte.
Možná se vám to bude zdát tvrdé, ale nechte je, ať si to vyřeší sami. V podobných situacích si děti
testují své chování, hranice, schopnost komunikace a vlastní temperament. Váš zásah je žádoucí pouze ve chvíli, kdy dojde k fyzickému napadení jednoho z dětí, nebo když začne zoufale plakat.
Může být těžké posoudit, kdo ji měl první a ne vždy se podaří vše vyřešit spravedlivě. Doporučuje se ale danou hračku sebrat oběma a odvést pozornost jinam.
Záchvaty vzteku
Není žádnou výjimkou, že děti bývají v podobných situacích agresivní a vzteklé.
Pokud vaše dítě bere ostatním hračky, rázně zasáhněte.
To, jak bude dítě po vašem zásahu reagovat, se odvíjí od jeho temperamentu. Jedno se rozpláče, jiné zas bude o hračku bojovat. Jestliže sebou ale mrskne o zem a začne se vztekat, musíte být rezolutní!
Nesmíte mu dovolit si tímto způsobem vynucovat právo na cokoli. Protože jak povolíte jednou, vyšle to signál do jeho mozečku:
„Aha, když něco chci, musím sebou mrskat po zemi a ječet, pak dostanu, co chci.“
Samozřejmě, dát dítěti, co chce, aby od něho byl klid – to umí každý, ale povznést se na pohledy kolemjdoucích a držet své zásady, to umí jen silné mámy! Pamatujte, že lidé v obchodě nebo na hřišti na scénu vašeho zlatíčka za rohem zapomenou, ale vy s ním pak budete dalších několik desítek let. Nevychovejte si zbytečně malého manipulátora. Odveďte dítě stranou a uklidněte ho. Snažte se jeho pozornost převést jinam.
Časem se naučí, že v kolektivu dětí platí jistá pravidla. A že když něco půjčí, zase se mu to vrátí. I proto by mělo dítě trávit čas s dětmi podobného věku, aby zjistilo, jak to mezi nimi chodí.
