Jarda a jeho mladší bratr vyrůstali v dětském domově. Bohužel – jeho biologičtí rodiče měli mnoho problémů, mimo jiné také s alkoholem, a o obě děti se nebyli schopni adekvátně postarat. Chlapcům ale pravidelně slibovali návštěvy, společné prázdniny…a jak to tak bývá, většinu z těchto slibů nakonec bohužel nedodrželi. Chlapci byli velmi zklamáni nenaplněným očekáváním a nakonec doufat přestali.
Jardovi v té době bylo 14 let, k nikomu novému již neměl důvěru a představoval si, že to již v dětském domově do 18 let „nějak doklepe“. Jednoho dne chlapce ale v domově navštívila pěstounka. Mladší bratr se s ní rychle sblížil a navázal kontakt. Po několika návštěvách u pěstounky zůstal, Petrovi se ale z domova nechtělo. Po několika měsících se nakonec nechal od bratra přemluvit a v náhradní rodině s ním strávil velikonoční prázdniny. Rodinná atmosféra ho nakonec nadchla a u pěstounky chtěl zůstat i on. Po vyřešení všech nezbytných náležitostí u pěstounky ve svých 15 letech opravdu mohl zůstat.
Z automechanika zdravotníkem
Pěstounka, úžasná osoba, se do jeho života zapojila opravdu aktivně. Jarda u ní dokončil základní školu a nastoupil do učení. Na dobré výsledky mělo bezesporu vliv i rodinné prostředí. Po základní škole nastoupil do učení, vyučil se ve vstřícném učilišti v oboru automechanik. Po vyučení ho pěstounka musela trochu přemlouvat, až donutit, aby se vyučil ve stejném učilišti ještě v oboru ošetřovatel. Pěstounka totiž dobře vnímala jeho citlivost a empatii. Petr, jak u něj bylo zvykem, nejprve nechtěl o další změně ani slyšet, ale nakonec si dal říci a vyučil se i v druhém oboru. V nemocnici, kde vykonával praxi, si ho velmi chválili. Díky své šikovnosti a příjemnému chování i studijním výsledkům mu bylo přislíbeno i zaměstnání.
Dnes je Petr už samostatným mladým mužem. Pěstounka ho podpořila při osamostatnění a pomohla mu s pronájmem malého bytu. Petr pracuje v nemocnici, kde je velmi spokojený, v této práci se "našel". Má stálý příjem, své bydlení, svůj život. S přítelkyní taky do budoucna plánuje rodinu.
U své pěstounky – mamky- má stále svoje zázemí, navštěvují se, jsou si vzájemně oporou, protože pěstounka je ve věku, kdy potřebuje pomoci s "chlapskými" záležitostmi (opravami, nákupem apod.).
Jak by celý příběh vypadal, nebýt pěstounky a její rodiny? Kde by Jarda a jeho bratr skončili, co by dělali?
Zkrátka, velký dík všem rodičům, kteří svou rodinu otevřou i dalším dětem! A nejen jim, vše nejlepší v roce 2016.
---- Autorem tohoto článku je organizace Dobrá rodina ----
