Tolik se mluví o důležitosti kojení, o tom, jak je pro dítě nepostradatelné a přirozené. Jenže kolikrát, i když se žena opravdu hodně snaží, nemůže svému miminku tento luxus poskytnout. Pokud je to i váš případ, určitě vás alespoň trochu povzbudí příběh jedné z maminek, která se s takovým problémem potýkala.
Svým vyprávěním se jen snaží ostatním ženám říct, že když nemohou své děti krmit tím nepřirozenějším způsobem, ještě to z nich nedělá špatné nebo neschopné mámy. Protože kojení není samozřejmé nijak snadné, naopak! Je to hotová věda.
Přečetla jsem spoustu knih
„Když jsem čekala své první dítě, dceru Markétku, četla jsem si hodně o těhotenství, výchově a také o kojení.
Říkala jsem si, že na to, jak všude popisují, že je to naprosto přirozené, mi to připadá celkem složité. Ale nenechala jsem se odradit a studovala dál. Teorii jsem měla zmáknutou, ale praxe potom značně pokulhala.
Po narození Markétky mi ji kvůli komplikacím přiložili prvně jen na maličkou chvilku a zase ji museli odnést. Takže se pořádně ani nepřisála. Na pokoj mi ji potom donesli až po několika hodinách. Jenže to už se té malé potvůrce nechtělo přisát se vůbec. Začala jsem propadat zoufalství.“
Začala jsem odsávat
„V porodnici mi nikdo neporadil, jak mám dceru pořádně přiložit a jak ji přimět, aby pila. Navíc jsem neměla skoro žádné mléko.
Kojení, jestli se tomu tak dá vůbec říkat, mě strašně bolelo a malá stále plakala – asi hlady, řekla bych. Váha jí šla stále dolů a tak jí sestřičky na mou žádost daly umělé mléko.
Bylo mi jí líto, že má hlad a já jí nejsem schopná nakrmit. A tak jsem stříkačkou a malíčkem krmila Nutrilonem. Půjčovala jsem si odsávačku a snažila se alespoň něco odsát, aby se kojení rozjelo.
Jenže ani po 5 dnech v porodnici jsem neodsávala víc než sotva 10 ml. A to bylo opravdu hodně málo. Brečela jsem tajně ve sprchách a vyčítala si, že je to určitě moje chyba.“
Nic nepomáhalo
„Z porodnice jsme odcházely a dcera byla z většiny na umělém mlíčku. Domů jsem ho koupila pro jistotu také. Nepomáhalo nic. I doma jsem odsávala, popíjela kojící čaje, prolívala se vodou, nahřívala prsa…
Snažili jsme se malou „oklamat“ a pomazat bradavky mlékem nebo medem (což se vůbec nedoporučuje!, ale byla jsem zoufalá…). Den ode dne mi ubývalo mléka. Nedostala jsem se přes 15 ml.
Byla jsem nešťastná, propadala jsem depresím a zavírala se doma. Ani jsem si nevšimla, že zatímco já se trápím, má dcerka bez problému prospívá na umělém mlíčku a vůbec nic jí nechybí.
Až jednoho dne jsem si řekla dost. Přestala jsem odsávat, nemělo to význam a soustředila jsem se jen na to, že mám krásné zdravé dítě.“
Je zdravá jako rybička
„Dneska je Markétce šest, chodí do první třídy a je to pěkná rošťanda.
První antibiotika dostala v pěti letech při angíně. Vůbec nemarodí (krom občasné rýmy nebo kašle) a k doktorce jezdíme jen na preventivní kontroly.
Je to úplně normální holčička, které opravdu nic nechybí. Je zdravá, chytrá a to, že jsem ji nemohla kojit, jí opravdu nijak nepoznamenalo.
Být to dnes, možná bych ještě zkusila laktační poradkyni, ale tenkrát jsem netušila, že je taková možnost. Každopádně bych ráda všem maminkám řekla, že po dítě je nakonec nejpřirozenější to, že má vyrovnanou a šťastnou mámu, ať už ho krmí mateřským nebo umělým mlíčkem!“
Maminky, jaké zkušenosti s kojením máte vy? Napište nám do komentářů. 