Čekáte druhé dítě a těšíte se, že si bude to první mít konečně s kým hrát. Že získá parťáka. Jste si naprosto jistí, že ho budete milovat stejně, jako to starší. Ovšem ať chcete nebo ne, druhé dítě bude mít v konečném důsledku méně pozornosti než měl jeho sourozenec, když se narodil.
Pochopitelně, je to logické. Při prvním dítěti všechno příliš řešíme a prožíváme, při druhém už jsme více „zaběhlí“ a nemusíme každou maličkost tolik řešit. Na druhou stranu, aby to nevypadalo, že druhorozené dítě bude automaticky otloukánkem, musíme poukázat na to, že být druhý narozený má i své četné výhody. Druhé (a třetí...) děti bývají průbojnější, právě proto, že jsou od malička zvyklé bojovat o pozornost rodičů.
Bohužel, je to tak
Rodičům se to těžko přiznává, ale je to opravdu tak. Dítě narozené jako druhé nemá tolik pozornosti jako jeho starší sourozenec. „Monička byla první narozené dítě v rodině, první vnouče, první neteř... Všichni byli z jejího narození unešení. Naši pořád volali, ptali se na pokroky a my jsme fotili s manželem úplně všechno,“ říká Denisa, máma dvou dcer.
Když byly Monice tři roky, narodila se jí sestřička Nikolka. „Všichni byli samozřejmě šťastní, že je zdravá a krásná, ale té pozornosti už bylo méně. To je fakt. Naši zavolají jen občas, fotek Nikči máme jen pár a už tolik neřešíme takové ty mezníky – první úsměv, první zub, první kroky...“ přiznává Denisa. Není to o tom, že byste své další dítě nemilovali stejně, jen už prostě není tolik času. Děti máte dvě je třeba pozornost dělit mezi ně. Logicky tak nemůže mít druhé dítě stejnou pozornost jako to první, na které jste měli tolik času, kolik jste jen chtěli.
Udržujte rovnováhu
Není to snadné, ale snažte se dodržovat jistou dávku rovnováhy, aby se ani citlivější dítě nemohlo cítit odstrčené. Psali jste si s prvním dítětem deníček? Zapojte nyní to starší, ať vám s tím pomůže. A pokud ještě neumí psát, může tam bráškovi nebo sestřičce třeba něco namalovat. Jednou budou mít vaše děti krásnou vzpomínku a vyhnete se vysvětlování, proč jedno deník mělo a druhé ne.
Aby měly obě děti svoji dávku vaší pozornosti, snažte se, aby vás jednou za čas mělo každé jen samo pro sebe. Nechte doma manžela s mladším dítětem a s tím starším vyrazte třeba do kina na pohádku, na zmrzku nebo jen tak na hřiště. Další den zas nechte doma starší a vyrazte si s tím menším. Buďte si jistá, že děti vaši snahu ocení. Můžete zkusit zapojit starší dítě do péče o miminko, ale do ničeho ho nenuťte, pokud samo nechce.
Pozor na porovnávání
Jestliže máte potřebu někde uvnitř sebe děti porovnávat, dělejte to tajně a nenápadně. Hlavně to nevyslovujte nahlas. „Když byly Toníkovi tři roky, tak už uměl tohle a tohle.“ Děti nejsou hluché a mnohdy slyší i to, co nemají. Zamyslete se - bylo by vám příjemné poslouchat např. manžela jak baví se sousedem, že jeho manželka ve vašem věku zvládala mnohem víc práce kolem domu, než vy? K čemu je vlastně porovnání dětí dobré? Nikomu to nepomůže, naopak. Křehké dětské dušičce tím můžete ublížit. Bude se cítit horší, méněcenné a můžete mu poškodit sebevědomí, což se může promítnout později v dospělosti. Neučte děti srovnávat se s ostatními, to by žily životy někoho jiného, ne svoje a to přece žádná máma nechce.
Jak jste zvládli příchod nového miminka do rodiny vy?