Poslední týden - dva před porodem se v nás většina nepříjemnosti, spojených s nadcházejícím datem, nahromadí. Skličující myšlenky, fyzické nepohodlí... A hlavně to už všechno chceme mít za sebou. Jsme v křehkém, emotivním rozpoložení a po začátku porodu ani vidu ani slechu. Každá z nás by se nejraději vyhnula některým konkrétním otázkám. Zejména pokud je nedostáváme od nejbližší rodiny či nejužšího okruhu kamarádek. Které otázky to jsou?
1. Co myslíš, kdy to přijde?
Jakékoliv tipování příchodu prvních kontrakcí z nás dělá nepříčetně šílené osoby. Pokud chce někdo tipovat, ať si zajde to tipovací kanceláře. Nemáme nejmenší ponětí, kdy se děťátku zažádá na tento svět a ani to nedokážeme nijak ovlivnit.
2. Musíš být stráááášně moc připravená!
Samozřejmě, pane všímavý, v první řadě se cítíme, jako bychom měli každou chvíli vybuchnout. Explodovat. Naše tělo je více než připravené. Na druhé straně, co když ve skutečnosti nejsme připravené? Dá se vůbec být skutečně, reálně, dokonale připravená na příchod nového človíčka na tento svět? Vašeho vlastního potomka? Na to, že vy ho máte na tento svět přivést? Jak se dá připravit na příchod neznámého? My samy máme mnoho, mnoho otázek ve vlastní mysli, ale netoužíme je slyšet i od okolí.
3. Měla jsi už nějaké kontrakce?
Existuje šance, že ano. Nicméně je to trošku frustrující, že žádná z těch dosavadních kontrakcí nevedla reálně do situace "jdu rodit". S nikým, kromě nejbližšího rodinného kruhu, se nemáme chuť dělit o řádění vlastní dělohy.
4. Zkontroloval už tvůj doktor, jestli se začínáš otevírat?
Pokud ano, ale ještě jsme nebyli otevřeny dostatečně, zřejmě to není moc pozitivní zpráva, o které bychom chtěli mluvit. Pokud o něčem takovém ani netušíme, naděláte nám v hlavě o něco větší zmatek. A zbytečně.
5. Řekl ti doktor, jestli ti píchne "vyvolávačku"?
Zřejmě každá z nás by raději zažila přirozený porod, než ten vyvolaný. Možná nám myšlenka na umělé vyvolání až tak nevadí. Ale představa, že to zašlo tak daleko, že porodnímu personálu nezbývá nic jiného, není zrovna pozitivní. Pokud je však přirozený porod stále ještě ve hře, zkuste nám tento plán B raději nepřipomínat.
6. Zkusila si už (doplňte lék nebo tajný recept, který si myslíte/slyšeli jste/prý urychluje začátek porodu)?
Buď jsme o něm neslyšeli (ani nechceme) nebo jsme ho i vyzkoušeli, ale zdá se, neúčinkuje.
7. Víš o tom, že prý čím déle miminko zůstane v bříšku, tím lépe?
Tato "rada" nám rozhodně na náladě nepřidá. Ani když už přenášíme. Uvědomujeme si, že děťátko je již v této chvíli plně vyvinuté a (jemu to sice nevysvětlíte) neexistuje žádný zdravotní důvod, proč by mělo v bříšku zůstávat déle. Takže to na nás s podobnými útěchami nezkoušejte.
8. Nejsi z toho úplně vystresovaná?
Tato otázka obvykle přichází od těch, kteří vlastní dítě zatím nemají a snaží se jen nevinně navázat přátelskou konverzaci. Prosím, nepřipomínejte nám stavy úzkosti, které v tomto období můžeme zcela pravděpodobně pociťovat.
9. Vypadáš dost vyčerpaně, že?
Ufff a to je jen vzhled. Ve skutečnosti se cítíme mnohem hůř. Jako velryby na souši. Nedaří se nám pořádně se vyspat. Potřebujeme čůrat. NONSTOP. Máme problém vyjít po schodech a vecpat se do auta. Bolí nás záda, nohy a pánev. Ještě se stále divíte, že vypadáme "dost vyčerpaně".
10. Víš co se stalo mně, když jsem rodila?
Za normálních okolností většině budoucích maminek rady od zkušenějších nevadí. Období "těsně před porodem" se ale za normální okolnosti nepovažuje. Nepotřebujeme slyšet nic z toho, co, kdo, jak a kdy zažil. Prostě to už jen chceme mít za sebou.
Co místo toho raději říct?
1. Vypadáš fantasticky.
2. Jsem z tebe hrozně nadšená.
3. Mohla bych ti něco chutné upéct.
A ještě rada na závěr - Je skvělé mluvit o sobě.
O našem vlastním stavu přemýšlíme v podstatě stále, když jsme sami. Proto není na škodu občas od toho vypnout a slyšet, jak se má naše kamarádka/sestra/teta/máma/bratranec/soused... Takže se nemusíte bát. Vyprávějte a přehánějte.
