Občas se necháme strhnout shonem a vypustíme z pusy věty, které by děti nikdy slyšet neměly. Na co bychom si my, rodiče, měli dávat pozor?
1. ,,Tobě to nejde - ukaž, já to udělám.”
I když tato věta může znít jako dobrý úmysl dítěti pomoct - dejte si na ní pozor.
Dítě pak může nabýt dojmu, že za něj všechno musíte udělat a může se později přestat snažit zkoušet nové věci samo. Je velmi důležité pro dětský rozvoj, nechat dítě právě prováděnou činnost aspoň vyzkoušet. Až poté nabídněte vaši pomoc. Např. větou: ,,Můžu ti s tím pomoct? ”, nebo ,,Ukaž, uděláme to společně, chceš?”
2. ,,Nemám tě ráda - běž ode mě pryč!”
Tato věta může do budoucna velmi poznamenat křehkou dětskou dušičku. I když může být vyřčena v momentálním afektu, kdy se nám např. v autobuse nedaří uklidnit vřískající dítě - toto nikdy dětem neříkejte. To my bychom měli vždy zachovat chladnou hlavu a podle toho i řešit situaci.
Pokud dítě cítí, že ho rodiče nemají rádi, může mít i ono samo problém vyjadřovat své city, být uzavřené a agresivní. Proto je tato věta velmi nebezpečná.
3. ,,Teď nemám čas - musíš počkat.”
I když zrovna nutně potřebujete dovařit oběd a jste v časové tísni, buďte opatrní s touto větou a nepoužívejte ji příliš.
Když víte, že se teď nemůžete dítěti dostatečně věnovat, naplánujte si pro něj program dopředu - pusťte mu třeba pohádku nebo rozložte stavebnici. Poté si vyčleňte dobu, která bude patřit jen dětem a nedělejte u toho žádnou jinou činnost - telefonování, vaření, uklízení.
4. ,,Tomu by jsi stejně nerozuměl(a).”
Zrovna něco doma vysvětlujete manželovi, a ač je to opravdu něco, čemu by dítě ještě nebylo schopné porozumět - neodbývejte ho touto větou. Pokuste se dítěti vždy, co nejjednodušším způsobem vysvětlit o čem jste se bavili, pokud o to stojí.
5. ,, Podívej se na sestřičku, jak už to umí.”
Nikdy dítě neporovnávejte s ostatními dětmi. Každé dítě je originál a má své vlastní vývojové tempo. Co nepůjde ,,bráchovi” bravurně zvládne mladší sestra a naopak. Proto podporujte to, co umí a chvalte ho.
6. ,,Protože jsem to řekla a hotovo!”
Vždy dítěti objasněte důvod, proč si přejete, aby konkrétní činnost ukončilo. Někdy ve spěchu svádí tuto větu použít, ale dítě by mělo vždy dostat vysvětlení požadavku.
7. ,,Vždyť se nic nestalo - neplakej.”
Ač tato věta je myšlena jako věta utěšující, většinou to tak není. Vyslovením této věty zlehčujeme situaci, která je pro dítě momentálně velice vážná. Nám dospělým se může jevit tato situace jako banální, ale děti mají ,,svůj svět.” A že zrovna upadl na zem jejich oblíbený kamarád, děti vnímají jako katastrofu. Proto buďme k jejich emocem empatičtí a nezlehčujme situaci. Můžeme společně kamaráda ošetřit a pofoukat mu bolístku.
8. ,,Jsem tlustá - musím zhubnout.”
I když tuto větu vyslovíte při rozhovoru s kamarádkou, buďte opatrná aby se neopakovala často před vašimi dětmi. Děti chtějí být jako jejich rodiče a napodobují je. Při častém sledování a hlídání hmotnosti, v nich můžeme vytvořit nezdravý pohled na své vlastní tělo. Proto volme raději věty tipu: ,,Musíme jíst zdravě, abychom se cítili dobře.”
9. ,,Honem - pospěš si!”
Ráno jste zaspali a potřebujete, aby se vaše dítě co nejrychleji nasnídalo a obléklo. Tato věta však může v dítěti vyvolat zbytečný stres a ještě situaci zhoršit. Dítě bude potom ,,natruc” ještě pomalejší. Raději zvolte věty tipu: ,,Kdo se rychleji oblíkne?”, nebo ,,Pospěšme si společně.”
Ať nemá dítě pocit, že je to jen na něm.
10. Používáme příliš vět rozkazovacích - ,, Přestaň křičet! ,,Slez dolu! ,, Sedni si a jez!”
Je jasné, že děti potřebují občas usměrňovat, ale pokud budeme pořád jen vydávat rozkazy, bude to mít spíše demotivující účinek. Naučme se děti poprosit a uvidíte, že samy poslechnou mnohem lépe a raději. Nám by se také nelíbilo, kdyby nám celý den někdo jen rozkazoval, proto děti vždy požádejte a nezapomeňte na pochvalu.
